Je možné odpustit opravdu všechno?

Ukradl vám někdy někdo něco? Stalo se vám někdy, že by vám známý nevrátil peníze? Zklamal vás někdo, komu jste důvěřovali? Byli jste někdy v životě podvedení? A už jste dotyčnému odpustili?

Odpouštíme, ale něco se prostě neodpouští

Většina z nás má naučené, že bychom lidem, kteří nám ublížili, kteří nás zklamali, nebo dokonce podvedli, měli odpouštět. Tento program je v nás tak silně zakořeněný, že poměrně často opravdu odpouštíme. Jinak bychom začali mít problém sami se sebou, že nejsme dost hodní na lidi kolem sebe. Pak se ale vyskytne i pár případů, kdy máme pocit, že na pocit křivdy máme nárok. A jsme přesvědčení, že některé věci se prostě a jednoduše neodpouští.

Na křivdu máme nárok

Souhlasím s tím, že na pocit křivdy máme často nárok. Proč bych ale měl cítit křivdu, když se mi s tímto pocitem žije hůř, než kdybych ho neměl? Proč bych měl cítit vůči někomu křivdu, když nepřispívá mému štěstí a naopak mě dělá nešťastného vždy, když vypluje na povrch? Snad jen proto, že mám potřebu sám sebe občas trestat. Nestačí mi, že mi někdo ublížil, já se v tom ještě klidně dál budu máchat…

Odpouštím, zbavuji se přítěže

Jedním z moc pěkných momentů v mém životě byla chvíle, kdy jsem si uvědomil, že odpuštění není akt vůči někomu, kdo mi ublížil. Odpuštění je odblokování mých vlastních negativních myšlenek, díky němuž můžu já sám žít šťastnější život. Vlastně se to vůbec netýká toho, komu právě odpouštím. Člověk, kterému odpouštím nejspíš vůbec netuší, že jsem doteď vůči němu cítil křivdu. Určitě na to nemyslí tak často jako já. A nejspíš je mu také jedno, jestli mu odpustím či nikoliv. Určitě to nijak zásadně neovlivní jeho život. Můj život to však ovlivní pořádně. Odpustit je jako odhodit těžké břímě, které bych jinak mohl nést na svých bedrech třeba po zbytek života!

Svou reakci si volíme sami

Když už vím, že odpuštění se netýká druhých, když vím, že odpouštím proto, abych sám byl šťastný, můžu pro sebe a svůj šťastný život udělat i něco navíc. Můžu přestat hodnotit, co je dobré a co špatné, kdo mi pomáhá a kdo ubližuje, kdo je přítel a kdo nepřítel. Můžu se začít radovat ze všeho, co mi život přinese a ze všech, které v životě poznám. Jde přeci o stejný princip. Radovat se z překážek je čistě o tom, že se mám rád, chci žít šťastný život. Když se mi něco nepovede, nebo mi někdo ublíží, mám plné právo se zlobit, naštvat se, nebo být zklamaný. Já ale mnohem radši poděkuji a budu dát žít šťastný život. Mám se totiž rád, tak dám přednost svému štěstí před využitím práva na zlobu, pocit křivdy či smutek.

Přijímám se i se svou zlobou

A co když se opravdu cítím naštvaný na lidi kolem sebe? Nevyčítám si to, stejně jako si nevyčítám výčitky, když už přijdou. Spíš se směji sám sobě. Přijde mi to totiž bláznivé rozhodnout se pro šťastný život a pak na někoho ukazovat prstem, jak je špatný. Nikdy se při kritice druhých necítím moc šťastný, tak proč to dělat?

Reakce je jen a jen na vás

Ať už se necháte mým článkem inspirovat, nebo budete řešit, kdo vám pomáhá, kdo škodí, komu odpustit a co je již neodpustitelné, zkuste si uvědomit, že můžete na jakoukoliv situaci zareagovat jakkoliv budete chtít. Jen jen na vás, jakou reakci zvolíte. Tak jako jsou lidi, kteří se naštvou za to, že se na ně usmějete, jsou lidi, kteří mají radost, když se na ně budete mračit. A věřím, že se shodneme, že ti druzí budou o dost šťastnější. ;-)

Je možné odpustit opravdu všechno?

Závěrem bych rád zodpověděl otázku z názvu článku. Odpustit je možné opravdu cokoliv. Chytrý člověk odpouští sám kvůli sobě. A ten, kdo je opravu moudrý, neodpouští vůbec. Moudrý člověk totiž nepotřebuje rozlišovat ušlechtilé skutky a způsobené křivdy, moudrý člověk žije bez křivd. Kdo si neuloží křivdu, nemusí pak řešit ani odpuštění, kdo neřeší odpuštění, má hodně dobré podmínky ke šťastnému životu.

                                             

                                                    E-shop s nejkvalitnějším konopím