Od malička do nás tato společnost vkládá to, abychom si „někoho našli"
- ne abychom někoho milovali...proto nám i okolí často říká: „máš už někoho?
"- Pokud se jim líbí, řeknou vám „drž se ho "- a „někdy si ho vezmeš"
- cítíte pravý význam těch slov?
...jako takového koně na uzdě ... ale přece když někoho milujeme opravdu, tak chceme, aby byl šťastný a dělal to, co ho těší a zajímá a také to, co ho vždy těšilo a zajímalo předtím než jsme se poznali. ...
Žárlivost je projev našeho Ega. Chceme vlastnit toho druhého a mít ho jen pro sebe a tím ho omezujeme. Omezujeme jeho vlastní svobodu. To není láska - to je "ochočeni" a také určitý druh otroctví ... a pak po letech zjistíš, že se najednou vytratila ta jiskra a přemýšlíš, proč?
Za prvé proto, že každý z nás je svobodná bytost a nejsme uzpůsobeni na to, aby nás někdo vlastnil a ovládal. To nám vydrží taková přetvářka jen několik let a pak celý ten vztah ztroskotá.
No a pak proto, že každý z těch partnerů je už unavený z těch všech malých lží, které musí stále vymýšlet - kvůli záchraně našeho vztahu, protože víme, že partnerovi by se to nelíbilo a tak dále .....
Láska musí být bezpodmínečná.
Láska, to není o tom, že my rozhodujeme, kam ten druhý půjde a s kým a kam nepůjde a s kým. To si můžeme rovnou koupit domácí zvířátko - nejlépe psa a dát ho na řetěz. To je největší projev sobectví.
Pokud máme rádi opravdu toho druhého, tak mu věříme ve všem, co dělá a důvěřujeme mu.
Pokud mu nedůvěřujeme, je to projev našeho nízkého sebevědomí. To znamená, že MY si nevěříme, že by nás mohl mít tak rád, aby zůstal s námi po celý život. ... A tak se ho snažíme manipulovat, abychom si ho udrželi .... jenže když se od tohoto osvobodíme a začneme věřit sami sobě .... partner nebo partnerka se nás bude držet "zuby nehty" sám/sama od sebe, protože bude cítit tu sebejistotu a klid, naši vnitřní svobodu z nás.
A to je to nejsilnější. Takže pokud se chceme zbavit naší žárlivosti, tak si musíme uvědomit všechno to, čím jsme MY sami výjimeční, fantastičtí, úžasní ... to nás osvobodí a nebudeme se bát, zda nás opustí ten druhý nebo ne. A pokud by nás i opustil, je to JEHO rozhodnutí, se kterým my nemáme nic společné. Přijde další člověk a stokrát lepší ... to je zákon, jinak to nemůže být. ...
...jako takového koně na uzdě ... ale přece když někoho milujeme opravdu, tak chceme, aby byl šťastný a dělal to, co ho těší a zajímá a také to, co ho vždy těšilo a zajímalo předtím než jsme se poznali. ...
Žárlivost je projev našeho Ega. Chceme vlastnit toho druhého a mít ho jen pro sebe a tím ho omezujeme. Omezujeme jeho vlastní svobodu. To není láska - to je "ochočeni" a také určitý druh otroctví ... a pak po letech zjistíš, že se najednou vytratila ta jiskra a přemýšlíš, proč?
Za prvé proto, že každý z nás je svobodná bytost a nejsme uzpůsobeni na to, aby nás někdo vlastnil a ovládal. To nám vydrží taková přetvářka jen několik let a pak celý ten vztah ztroskotá.
No a pak proto, že každý z těch partnerů je už unavený z těch všech malých lží, které musí stále vymýšlet - kvůli záchraně našeho vztahu, protože víme, že partnerovi by se to nelíbilo a tak dále .....
Láska musí být bezpodmínečná.
Láska, to není o tom, že my rozhodujeme, kam ten druhý půjde a s kým a kam nepůjde a s kým. To si můžeme rovnou koupit domácí zvířátko - nejlépe psa a dát ho na řetěz. To je největší projev sobectví.
Pokud máme rádi opravdu toho druhého, tak mu věříme ve všem, co dělá a důvěřujeme mu.
Pokud mu nedůvěřujeme, je to projev našeho nízkého sebevědomí. To znamená, že MY si nevěříme, že by nás mohl mít tak rád, aby zůstal s námi po celý život. ... A tak se ho snažíme manipulovat, abychom si ho udrželi .... jenže když se od tohoto osvobodíme a začneme věřit sami sobě .... partner nebo partnerka se nás bude držet "zuby nehty" sám/sama od sebe, protože bude cítit tu sebejistotu a klid, naši vnitřní svobodu z nás.
A to je to nejsilnější. Takže pokud se chceme zbavit naší žárlivosti, tak si musíme uvědomit všechno to, čím jsme MY sami výjimeční, fantastičtí, úžasní ... to nás osvobodí a nebudeme se bát, zda nás opustí ten druhý nebo ne. A pokud by nás i opustil, je to JEHO rozhodnutí, se kterým my nemáme nic společné. Přijde další člověk a stokrát lepší ... to je zákon, jinak to nemůže být. ...
100% souhlas!
OdpovědětVymazatDěkuji :-)
OdpovědětVymazattak ano ale tak mi poradtě jak se toho zbavit at se snažím sebe víc nejde to
OdpovědětVymazatDěkuji za toto vysvětlení a zamyšlení můj manžel to konečně z Vašeho textu pochopil,co sem se mu snažila říkat kolik let
OdpovědětVymazat