Přitahoval jejich jeho postoj. Byl takovým přirozeným povzbuzujícím prostředkem.Pokud měl někdo ze zaměstnanců špatný den, Juraj mu hned připomněl něco pozitivního. Byl jsem velmi zvědavý na jeho životní styl, proto jsem se jednoho dne vybral za ním a zeptal se ho: "Nemůžeš mít přece vždy dobrou náladu a pozitivní myšlenky. Jak to děláš?"
Odpověděl mi: "Každé ráno, když vstanu, řeknu si: Juraj, máš dnes dvě možnosti: Můžeš se rozhodnout mít dobrou náladu, NEBO se můžeš rozhodnout mít špatnou náladu. Rozhodnu se mít dobrou náladu. Vždy když se stane něco špatného, mohu se rozhodnout - buď se stanu obětí situace, nebo se z ní poučím. Já se samozřejmě rozhodnu, že se z toho poučím. Vždy když se za mnou někdo přijde stěžovat, mohu se rozhodnout přijmout jeho stížnosti, či poukázat na něco pozitivního. Rozhodnu se pro pozitivní věc. "
"Ale to není tak snadné," namítám.
"Máš pravdu. Život - to je samé rozhodování. Když nemyslíš na zbytečnosti, každá situace je vlastně rozhodnutí.
Ty se rozhoduješ, jak budeš na tuto situaci reagovat. Ty rozhoduješ o tom, do jaké míry lidé kolem ovlivní tvou náladu. Ty rozhoduješ o tom, zda budeš mít dobrou nebo špatnou náladu. Konečný součet: Jak přežiješ svůj život, záleží vlastně od tvých rozhodnutí. "
I když jsme se dost dlouho po tomto rozhovoru neviděli, často jsem na něj myslel.Učil jsem se sám rozhodovat o svém životě, nejen reagovat na to, co přijde samo.O několik let jsem se doslechl, že se mu stala nepříjemná věc. Když jednou ráno nechal zadní dveře na své restauraci otevřené, přepadli ho tři ozbrojení zloději.Když mu přikázali otevřít trezor, ruka se mu od nervozity třásla a zadal nesprávné heslo. Zloději se vylekali a postřelili ho.
Naštěstí dost rychle ho našli lidé a odvezli do nemocnice. Po 18-hodinové operaci a týdnech intenzivní léčby byl Juraj z nemocnice propuštěn - i s střepinou v těle. Setkal jsem se s ním asi šest měsíců po této nepříjemné události. Když jsem se ho zeptal, jak se má, řekl mi: "Kdybych se měl lépe, musel bych být dvojčetem. Vidíš tyto jizvy?"Pak jsem se ho zeptal, na co myslel, když se to stalo."První co mě napadlo, bylo, že jsem měl zamknout zadní dveře," řekl Juraj."Potom, když jsem ležel na podlaze, vzpomněl jsem si, že mám dvě možnosti: Mohu se rozhodnout žít, nebo se můžu rozhodnout zemřít. Rozhodl jsem se žít.
"Nebál ses? Neztratil jsi vědomí?""Ošetřovatelé byly vynikající. Stále se se mnou povídali. Ale když mě dovezli na operační sál a viděl jsem výraz na tvářích lékařů a sestřiček, opravdu jsem se vylekal. V jejich očích jsem četl:" Ten člověk nemá daleko od smrti ". Věděl jsem , že musím něco podniknout. "
"A co jsi udělal? Zeptal jsem se.
"Inu, byla tam jedna vysoká a statná sestřička, která mi téměř s křikem kladla otázky," odpověděl Juraj. "Ptala se mě, jestli nejsem na něco alergický." Ano "odpověděl jsem.Všichni se okamžitě zastavili a čekali, co řeknu. Zhluboka jsem se nadechl a zakřičel: "Na kulky!" Všichni se rozesmáli, ale já jsem pokračoval: "Rozhodl jsem se žít. Operujte mě tak, abych byl živý, a ne mrtvý!"Juraj přežil díky šikovnosti lékařů, ale i svému podivuhodnému postoji k životu. Od něho jsem se naučil, že každý den se máme rozhodnout žít plným životem.O všem ve skutečnosti rozhoduje náš postoj. Máte dvě možnosti: Zavřít knihu a zapomenout, co jste právě četli, NEBO to uložit do své paměti a rozhodnout se poslat to dál.
"Šťastnými nebo nešťastnými se nestáváme životními okolnostmi, ale svým postojem k životu"
(Inayat Khan)
Žádné komentáře:
Okomentovat